Poprava Paula Blobela, brutálního šéfa nacistických Einsatzgruppen a organizátora masakru v Babi Yar

...V červnu 1942 byl Blobel pověřen tajným úkolem vykopat a zničit důkazy o nacistickém masovém vraždění na celém Němci okupovaném východě. Rozkaz byl vydán pouze ústně, protože jakákoli podobná písemná korespondence byla zakázána. Blobel odcestoval na okupovaná východní území, přičemž jeho oficiálním krytím byla funkce zástupce Heinricha Müllera, šéfa gestapa. Tato přísně tajná nacistická operace se nazývala "Zvláštní akce 1005" a sonderkommanda složená z židovských a sovětských válečných zajatců byla nucena vykopat a spálit těla Židů a dalších obětí, které byly zastřeleny nebo zavražděny dříve během války. Zajatci sonderkomand byli často spoutáni řetězy, aby se jim zabránilo v útěku. Zvláštní akce 1005 oficiálně začala ve vyhlazovacím táboře Sobibor a trvala až do roku 1944. Probíhala i v dalších vyhlazovacích táborech, včetně dalších táborů operace Reinhard - Belzec, Treblinka a také v Chelmnu. V Osvětimi byla krematoria, takže služeb Sonderkommanda 1005 zde nebylo potřeba. Operace se také vrátila na místa dřívějšího vraždění Einsatzgruppen, včetně míst velkých masakrů, jako byl Babí Jar. V červenci 1943, kdy se Rudá armáda blížila ke Kyjevu, zahájili Němci zastírací operaci, aby utajili, co se v Babím Jaru dělo. Na tuto akci dohlížel Paul Blobel. Pro tuto operaci Němci využili vězně, kteří byli drženi v koncentračním táboře Syrec, jenž se nacházel v blízkosti rokle Babí Jar. Tábor Syrec, který Němci zřídili v květnu 1942, sloužil k internaci sovětských válečných zajatců, partyzánů a Židů, kteří přežili masové akce z konce září 1941. Aby zakryli masové střílení v Babím Jaru, nařídili Němci 321 vězňům ze Syrecu vykopat masové hroby a spálit ostatky obětí. Těla byla exhumována, spálena a popel rozptýlen po zemědělské půdě v okolí. Blobel vyvinul účinné techniky likvidace, například střídání vrstev těl s palivovým dřívím na rámu ze železných kolejnic. Osmnáct vězňů, kteří uprchli a skrývali se, vypovídalo o těchto zločinech sovětským úřadům v listopadu 1943. Po skončení války měl Paul Blobel konečně stanout před soudem a zaplatit za své zločiny. Během procesu s Einsatzgruppen, který začal 29. září 1947, byl Blobel jedním z hlavních obžalovaných. Byl obviněn ze zločinů proti lidskosti, válečných zločinů a členství ve zločineckých organizacích. Konkrétně byl obviněn z toho, že v období od června 1941 do ledna 1942 zavraždil 60 000 lidí, za něž nesl odpovědnost. Na svou obhajobu Blobel tvrdil, že uváděný počet je příliš vysoký a Sonderkommando 4a pod jeho vedením nezastřelilo 60 000, ale maximálně 10 000 až 15 000 lidí. Kromě toho Blobel dále prohlásil, že všechno jeho střílení bylo provedeno v souladu s mezinárodním právem. Vypověděl toto: "Popravy agentů, partyzánů, sabotérů, podezřelých osob ze špionáže a sabotáže, a těch, kteří měli škodlivý vliv na německou armádu, byly podle mého názoru zcela v souladu s Haagskou úmluvou". Na otázku, zda se domnívá, že zabití 1 160 Židů v odvetě za zabití 10 německých vojáků bylo oprávněné, odpověděl následující: "116 Židů za jednoho Němce? To nevím. Víte, já nejsem militarista. Člověk to může posuzovat jen podle svých vlastních lidských představ. Jsou-li to nepřátelé a jsou-li to rovnocenní nepřátelé, bylo by třeba diskutovat o tom, zda je jedna ku 116 oprávněný poměr odvety." Dne 10. dubna 1948 shledal tribunál Paula Blobela vinným ve všech třech bodech obžaloby a odsoudil ho k trestu smrti oběšením. Když byl Blobel 7. června 1951 popraven, bylo mu 56 let. Jeho poslední slova zněla: "Cokoli jsem udělal, udělal jsem jako voják, který poslouchal rozkazy. Žádného zločinu jsem se nedopustil. Bůh a dějiny mě ospravedlní. Bůh se smiluj nad mými vrahy. Umírám ve víře ve svůj lid. Kéž si je německý národ vědom svých nepřátel!"