„Mojí dceru, tehdy pětiletou, držela pod zámkem nějaká policajtka,“ vzpomíná Stanislav Devátý

V roce 1968 mu bylo šestnáct let. Jeho otec veřejně nesouhlasil s okupací, konflikt s režimem ho stál zdraví. Zklamání a ztráta otce mu dala do života jasný postoj – vzdor. Zapojil se do disentu, rozmnožoval zakázané tiskoviny, organizoval koncerty. Jeho manželka tlak StB nevydržela a emigrovala. Dceru deset let neviděl. V roce 1985 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Z programátora JZD Slušovice byl sesazen na krmiče, pak vyhozen úplně. Když se v roce 1988 stal mluvčím Charty 77, zadržovala ho StB pravidelně. Třikrát držel protestní hladovku. Když měl jít do vězení, ukryl se v Polsku. V prosinci 1989 se vrátil, zapojil do aktivit Občanského fóra, stal se poslancem a pak šéfem Bezpečnostní informační služby (BIS). Po revoluci vystudoval práva, pracuje v advokátní kanceláři Toman, Devátý & Partneři.