Soudruhu, my budujeme socialismus, a ty nám to tady narušuješ, vzpomíná cyklista Josef Wolf

Úspěšný cyklistický závodník Josef Wolf (1939) vzpomíná na rok 1948 nerad. Byl konec se skautskými tábory i cvičením v Sokole: „Konec, šmitec, a nebylo nic.“ Jeho otec krejčí přišel o dílnu a nastoupil do uranového dolu. Synovi vyprávěl o dřině, politických vězních a zvůli režimu. Josef Wolf se vyučil obráběčem, ale hlavní pro něj byl sport. Cyklistice se začal věnovat v roce 1953, podle tehdejších pravidel ale musel zároveň několik let pracovat. Vzpomíná, jak se po celodenním tréninku snažili vyhnout noční směně: „Obráběcí stroje jsme postříkali emulzí, posypali šponama, že se něco jako obrábělo a šli do šatny spát.“ Za to si vysloužil obvinění, že narušuje budování socialismu. Aby se mohl cyklistice věnovat naplno, stal se členem armádního klubu Dukla a vojákem z povolání, do strany ale vstoupit odmítl. V roce 1960 reprezentoval Československo na olympiádě v Římě. O šest let později využil Josef Wolf příležitost k emigraci, byl tehdy na cyklistické výpravě ve Švédsku a jeho žena se synem u tety v Západním Berlíně. Usadili se ve Švédsku, Wolf dva roky hrál za švédskou reprezentaci. Pak pracoval v organizaci, která pomáhá uprchlíkům. Poslední roky věnoval sepisování obsáhlé autobiografické knihy.