Den, kdy zemřel Jan Masaryk (10. březen 1948)

Smrt Jana Masaryka dodnes budí spoustu otázek. Zde jsou shrnuty přednosti a slabiny jednotlivých hypotéz: Sebevražda:
Hypotézu podporuje psychický stav zemřelého, u kterého se střídaly nálady radosti a smutku.
Prý o sebevraždě mluvil před svými komorníky
Na druhou stranu: je tu absence dopisu na rozloučenou. Byl sice nalezen dopis J.V. Stalinovi, ve kterém Masaryk naznačuje možnost sebevraždy, ale ten historici považují za padělek.
Jan Masaryk večer před smrtí přislíbil personálu setkání na druhý den a připravoval si projev – sebevraždu tedy neplánoval
Oblečení pyžama je pro sebevraždu nezvyklé (navíc oblečené naruby).
Únik stolice před skokem značí strach. Strach z pádu u sebevrahů je výjimečný, neboť jsou s pádem vyrovnaní, je to jejich cíl.
Skok čelem oknu, zády napřed, je pro sebevraždu velmi netypický (sebevrah skáče čelem napřed, obrácen pohledem ke svému cíli – hloubce pádu).
Je sporné, zda by při skoku vzad z římsy mohl Jan Masaryk dopadnout 2,9 m od stěny.
Přítomnost cizích osob v ložnici Jana Masaryka (se kterou pracuje vyšetřování v letech 1993–1996, doložené např. svědectvím o analýze cigaretových nedopalků) činí dobrovolnost a spontánnost skoku z římsy nepravděpodobnou. Vražda:
K variantě vraždy nepřímo směřují: nepořádek v ložnici i v koupelně (rozhozené prostěradlo, rozházené holicí čepele), polštáře na podlaze koupelny, existence přístupových cest do bytu (které byly ve vyšetřování za komunismu zamlčeny).
Někteří svědci uvádějí, že slyšeli příjezd a odjezd vozidel.
Přítomnost cizích osob, doložená svědectvím o analýze cigaretových nedopalků (pocházely od 3 lidí, jedny cigarety byly vyrobeny v SSSR).
Stolice na parapetu okna svědčí pro strach, zcela fyziologický u obětí násilí a vraždy.
Poloha dopadu čelem k oknu nasvědčuje, že se oběť snažila přidržet stěny (za nehty měl podle svědků omítku), a že nebylo jejím úmyslem spadnout.
Místo dopadu 2,9 m horizontálně od stěny nasvědčuje pro velikou sílu směrem od stěny, která pravděpodobně vznikla cizí osobou.
Zkreslené a zaujaté vyšetřování v r. 1948, a od srpna 1968, které variantu vraždy přehlíželo, je samo podezřelé.
Množství podezřelých úmrtí lidí, kteří o smrti Jana Masaryka něco věděli (svědci i podezřelí), lze vysvětlit hlazením stop organizovanou násilnou skupinou, nebo nečistým svědomím těchto zemřelých. Obě možnosti poukazují na jiné vysvětlení smrti Jana Masaryka, než byla ta oficiálně prezentovaná (sebevražda v r. 1948, nešťastná náhoda v r. 1969), a nepřímo nasvědčují pro variantu třetí – vraždu. Stále nevysvětlené pochybnosti:
Lze shrnout, že úmyslná sebevražda byla vyloučena. Také to, že by bezvládné tělo někdo vyhodil z okna. To však ale nesmí znamenat, že se muselo nutně jednat o úkladnou vraždu, a to jenom proto, že se před 14 dny odehrál Vítězný únor a k moci se dostali komunisti podporované Stalinem. Existují nesrovnalosti a pochyby výše uvedených hypotéz, které nebyly dosud vyvráceny, přitom se jedná o objektivní fakta z místa činu a pitevního protokolu:

Uvádí se velká síla cizí osoby směrem od stěny, aby tělo získalo energii a dopadlo pozadu 2,9 m od budovy. Jak ale mohla vzniknout cizí osobou, když stál Masaryk na římse a před ním byla zeď? Tělo dopadlo 1,2 - 1,6 m vlevo (při pohledu z venku) od okraje okna, nikoliv pod okno.
Výkaly na parapetu. Uvádí se, že pád byl z římsy, nikoliv z parapetu (stopy omítky za nehty). Nikdo doposud nevysvětlil, jak se dostaly výkaly na parapet. V pitevním protokolu je uvedeno, že výkaly byly rozmazány po řiti. Masaryk se tedy musel na parapet posadit. Při vylézání ven? Pitva odhalila v krajině pupku sérii červenohnědých, souběžných, dolů ubíhajících skvrn na ploše 10x6cm. Zřejmě, jak se svezl po římse při pádu. To však odporuje teorii o velké síle směrem od zdi. Ta by způsobila, že by tělo římsu minulo.
Pokud by působila ona síla z okna šikmo ven, poloha těla by nebyla kolmo k budově, ale šikmo k oknu. A to nebyla. Vzdálenost těla od okraje okna byla 3,2m. Taková síla však způsobí, že živý člověk nepadá kolmo dolů, ale je v záklonu, neboť síla musela působit na horní polovinu těla (nad parapetem). Tělo však dopadlo kolmo na zem (destrukce chodidel).